Říká se, že kavárny jsou nejlepším vynálezem, jaký Turci dali světu. I v Turecku je káva společenským nápojem spojeným. Nepoužívá se však jako účinný životabodič jako u nás. Káva má totiž svou důležitou úlohu v životních okamžicích Turků. Turecká káva nemá téměř nic společného s tím, co tureckou kávou nazývají Češi.

Pravá turecká káva musí mít pořádnou pěnu a ta se dá získat jen tehdy, pokud se káva vaří na mírném ohni. Od „vaření“ se však nesmí odbíhat. Ve správnou chvíli, kdy pěna začně stoupat, ji totiž musí „šéfkuchař“ z povrchu sundat lžičkou.

Snad nejdůležitější úlohu má káva v Turecku při domlouvání svatby. Podle místních zvyků se totiž snoubenci vidí až tehdy, kdy jde muž požádat otce nevěsty o ruku. Dívka pak otci servíruje kávu. Čím je sladší, tím víc se jí nastávající líbí. Pokud je hořká, nevěsta s ženichem šťastná nebude.

Dokonce i ženich poznává pořádnou hospodyňku podle toho, jestli je na kávě správná pěna nebo ne.