Portugalsko je velmi slunečná země, kde šálek kávy je takovou samozřejmostí jako to, že ráno vyjde slunce znovu. Portugalci jsou však věrní své oblíbené kavárně a rozhodně je nepřesvědčíte, že lahodný šálek kávy jim mohou připravit v jiném městě, státě nebo dokonce doma. Popíjení kávy je zde velkým fenoménem podobně jako v Itálii. Je to i proto, že Portugalci umí připravit kávu na nespočet způsobů, tudíž si uričtě každý vybere.
V obrovské nabídce různým způsobem připravovaných káv se těžko vyzná i kávový znalec. Každý druh kávy má totiž ještě svou světlou a tmavou variatnu a všechny dokonce existují i v podobě bez kofeinu, což celý výběr ještě více komplikuje. Rozdíly mezi jednotlivými druhy jsou často pro cizince tak malé, že je téměř nemožné se rozhodnout. Například „caf pingado“ a „garoto“ jsou obě presso s mlékem. V tom prvním však je mléka jen pár kapek, v tom druhém potom pořádná dávka. Stejně je to například u překapávaných káv „carioca“ a „cafe cheio“. Obě kávy jsou černočerné jako noc, ta první je však překapaná dvakrát a druhá jen jednou.
Typický je pro portugalce i „snídaňový dýchánek“. V kavárně obvykle popíjejí silné espresso „bica“, ke kterému přikusují portugalské buchty posypané skořicí. Kávu si ale nikdy nedají doma. To demonstruje i příklad typického portugalského oběda. Pokud vás známý pozve na oběd, obvykle se o něm zeptá, zda si někdo nedá kávu. Praxe potom probíhá tak, že se najednou všichni zvednou, v autech odjedou do oblíbené kaváry, vypijí „bicu“ a za pár minut se vrací zpátky do domu hositele.
Pise sa cafe pingo a galao. Pingado je zdrobnenina. Bica sa pije iba v Lisabone, lebo je to normalne espresso – um cafe, ktore lisaboncania nazyvaju bica. Portugalcania piju aj cafe con leite – kava s mliekom, meia de leite – na pol kava a mlieko, a galao je ako talianske latte. Zila som tam viac nez pol roka, vyznam sa v teme.