Dnešní testování bylo trochu netradiční. Tentokrát jsem se nezaměřila na kávovary ale koukla jsem se na zoubek podivuhodně levnému mlýnku na kávu.

V poslední době se totiž často setkávám s tím, že si lidé domů chtějí koupit mlýnek na kávu. S takovým mlýnkem se totiž i obyčejnější pákové kávovary stávají více atraktivní. Problém je ale podle mě v nedostatečné nabídce, nezajímavém designu a hlavně v cenách.

Domácí pákové kávovary jsou oproti automatům celkem levná záležitost. Do páky se ale vkládá pouze mletá káva a pokud ji doma uchováváte – tak jako většina – jen v plechové dóze nebo dokonce v načatém obalu, počítejte s tím, že aroma vyprchá a připravená káva nikdy nebude tak voňavá, jak byste chtěli. To, jak je káva čerstvá a jak čerstvě je namletá, hraje při přípravě důležitou roli. Domácí mlýnek na kávu tento problém hravě vyřeší. Bohužel cena za mlýnek na kávu je zhruba taková, jako když vybíráte pákové kávovary. Když to sečtu a podtrhnu, dostáváte se zhruba na cenu, jakou mají levnější automatické kávovary, které už mají mlýnek zabudovaný.

Proto jsem byla dost překvapená a hlavně zvědavá, když jsem zjistila, že na trhu je mlýnek na kávu Scarlett Silver Line, který na mě z obrázku působil celkem přitažlivě a byla u něj uvedena neuvěřitelná cena 499,-.

Mlýnek jsem si okamžitě nechala poslat na testování a čekala, v čem bude „zakopanej pes“.
Obrázek nelhal. Mlýnek vypadá opravdu dobře, je v matném nerezu v kombinaci s černým plastem a působí celkem bytelně. Má docela moderní design, oblé tvary a je drobný. Pak se ukázala jeho hlavní nevýhoda, která mě měla napadnout hned na začátku. Mlýnek nemá mlecí kameny, ale nože, které kávu spíše rozsekají, než namelou…

Každopádně byl tu a já ho chtěla vyzkoušet.
Mlýnek se spouští jediným centrálním tlačítkem a funguje zcela prostě – dokud tlačítko držíte, mele. Jakmile ho pustíte, přestane. Nic víc, nic míň. Výrobce v návodu uvádí, že by mlýnek na kávu neměl být spuštěný déle než 30 vteřin. Nasypala jsem tam trošku zrnka, mlýnek jsem zavřela a stiskla tlačítko na 10 vteřin. Výsledek – žádná sláva – kávu jsem přesypala do páky a stlačila. Káva, které se snad ani nedalo říct espresso, mi do šálku „hrkla“ zhruba za 2 sekundy… Druhý pokus už byl o něco lepší. Tlačítko jsem podržela 20 vteřin a káva do šálku tekla o dost déle a dokonce už ukázala trochu krémy. Na potřetí už jsem tušila, kolik zrna tam mám asi dát a tlačítko jsem udatně držela celou půlminutu. Při tomto posledním pokusu už mi káva umožnila připravit obstojné espresso, které do šálku natékalo něco přes 20 vteřin, drželo si krému, hezky vonělo a mělo příjemnou, typickou chuť.

Pokud budete chtít mlýnek vyčistit, doporučuji spíše větší štětec, než vlhký hadřík, který doporučuje výrobce.
Na internetu se dá opravdu sehnat za krásných 499,- Kč a vzhledem k tomu, že funguje zcela samostatně, můžete ho použít s libovolnými pákovými kávovary.

Závěr je jednoduchý. Pokud se smíříte, že mlýnek na kávu Scarlett Silver Line nemá kameny a naučíte se s ním zacházet – stačí několik pokusů a víte, kam zhruba má zrnková káva v mlýnku dosahovat a jak dlouho máte tlačítko držet – přijdete k neobyčejně levnému a na pohled krásnému mlýnku, který umí plnit svoji funkci. Říká se: Za málo peněz málo muziky. Zde spíše platí: Za málo peněz celkem dobrá muzika, ale musíte té kapele trošku pomoct.