Na ostrovním státě Papua – Nová Guinea slovo káva před padesáti lety téměř neznali. Arabica a robusta se zde totiž pěstuje až od roku 1950. Plantáže jsou složeny z keňských odrůd kávovníku. Asi 75% z celé úrody přitom pochází z malých domorodých farem, které se rozprostírají na malých horských mýtinách. Ty jsou tak hluboko v lesních porostech,že jsou lidem téměř nepřístupné, natož pak nějaké technice a mechanizaci.
Kávová zrna jsou pěstována v převážné míře biologickým způsobem, protože doprava hnojiv a pesticidů na vzdálené farmy je finančně velmi náročná. Produkce kávových bobulí je důležitým hospodářským prvkem krajiny. Na jejich výrobě se přímo nebo nepřímo podílí více než milion obyvatel, což je asi pětina všech obyvatel země.
Arabika se pěstuje v oblastech: Goroka, Mont-Haugen, Kundiawa, Finschhafen, Huon Penensula, Moroba a Bulolo.
Robusta se pěstuje v oblastech: Maprik, Popondetta.
Nepříznivé povětrnostní podmínky, které v osmdesátých letech postihly Brazílii, pomohly vzestupu produkce na Papui Nové Guinei. To s sebou ale přineslo velké negativum, a sice růst nadvýroby a zanedbávání jakostní kontroly. Jakostní kávová zrna do té doby označována jako trhová třída Y. Jejich kvalita však ohromně klesla a nikdo už o ně neměl zájem. Zrna nízké kvality pokazila vysoký standard třídy Y a úroda kávy byla pomalu téměř neprodejná.
Vláda však zasáhla a zavedla nové rozdělení, kávová třída Y na čas úplně zmizela z trhu. Za jakostní zrna teď obchodníci začali platit špičkové ceny. Trh se stabilizoval a odběratelé se do země vrátili, stejně tak jako trhová třída Y.
Některá kávová zrna zde vypěstovaná jsou prý báječná, jejich kvalita je však nestabilní. Posbíraná zrna mívají různý stupeň zralosti a rozličnou velikost. Guinejská káva je jako bonboniéra – člověk nikdy neví, co ochutná.
Jakost se klasifikuje jako AA, A, B,C,PB,E,X (směs AB + PB), Y (směs AB + PB + C) a T.
