O sebevědomí, stresu a sexuálním životě člověka může vypovídat i pití kávy. Podle psychologů Judi Jamesové a Jamese Moora totiž i konzumace tohoto nápoje koreluje s osobnostními rysy a může tudíž poskytnout nonverbální klíče těm, kteří v nich umějí číst. Že někdo dává přednost silnému espresu bez cukru a jiný nedá dopustit na latté má totiž hlubší význam.  

Milovníci espresa bývají často náladoví, otrlí a tvrdě pracující. Mají tendenci šéfovat a zvládat rychlé úkoly. Mají ale rádi také ztřeštěné věci, v noci rádi flámují a jedou na maximum. Mohou být zkušenými, vzrušujícími a suverénními milenci, ale rozhodně nejsou neochvějně věrní. Espreso je v konzumaci kávy to, co cigareta bez filtru pro kuřáky.

Minimalisty jsou ti, kdo volí černou kávu bez ničeho, nemají rádi ozdůbky a ke světu přistupují přímočaře. Bývají tiší a náladoví, ale také velmi náchylní ke krátkodobým výbuchům extroverze. Jsou složití, ale jinak vděční partneři.

Káva latté machiatto stojí nejčastěji před metrosexuály a milovníky plyšových medvídků, jsou velmi rádi milováni a velmi vřelí, ale problém u nich je, že se často projeví jejich zbrklost a nezralá část osobnosti.

Cappuccino si dopřejí extrovertní optimisté, jsou velmi výřeční, ale nemají rádi detaily a mají rádi materiální věci, ačkoli jimi nemusejí být posedlí. Umějí si velmi užívat sex, jsou smyslní, ale nenápaditý partner je začne velmi rychle nudit.
Kdo má hrůzu z kávy je ještě dítětem

Milovníci instantní kávy jsou radostní, upřímní, rádi se smějí a žijí na maximum. Na druhou stranu jsou ale méně odvážní v práci, nemají rádi snobství a domýšlivost. Při sexu si klidně nechají ponožky na nohách.

Na osoby konzumující kávu bez kofeinu se sójovým mlékem si musejí dávat pozor ti, kterým vadí milenec vybíravý, malicherný a upejpavý. Navíc bývají elitářští, nároční, dost často chtějí to, co mít nemohou, a často také skrývají své pravé já.

Frappé jsou trochu módou posedlí konzumenti. Dělají vše povrchně a jen jednou, často zbožňují celebrity a kopírují je. Styl je pro ně důležitější než podstata, a platí to i v posteli. Takže jejich vztah trvá stejně dlouho jako vypití oblíbeného poháru.

Neméně příznivě mluví Jamesová a Moore o lidech, kteří se kávy děsí. Kdo má hrůzu z kávy, má většinou hrůzu i ze života. Pokud někoho děsí chuť kávy, pak je ještě stále dítětem.

Ale Jamesová a Moore varují, že jejich popis neznamená, že když tu a tam člověk upustí od své oblíbené kávové pochoutky a vyzkouší třeba latté, frappé či cappuccino, lze ho hned hodnotit podle výše zmíněných charakteristik. Ty se týkají pouze těch, kteří uvedené nápoje silně preferují, když dostanou chuť na kofein.

Přímo ze světových kávových plantáží přiváží australský kávový řetězec Gloria Jean´s Coffees kávu té nejvyšší kvality. Firma před nedávnem otevřela v brněnském nákupním centru Olympia již svou druhou kavárnu v České republice.

Gloria Jean´s Coffees nakupuje 1% nejkvalitnější druhy kávy Arabica. To má zaručit, že na stůl dostanete pouze nejlepší hrnek kávy.

Kávu připravují jen vyškolení zaměstnanci. Filozofií Gloria Jean´s Coffee je nabídnout co nejvyšší kvalitu, která je ale zároveň cenově dostupná. Ceny kávy jsou srovnatelné s u nás známějšími řetězci jako je Coffee Heaven nebo Starbucks.

Pro přípravu espresa používá firma výhradní druh kávy pražené pro celý svět ve vlastní pražírně state-of-the-art v Sydney. Veškerá káva je připravována ze speciální směsi Gloria Jean’s Coffees expresso special blend, která je složená ze tří druhů jihoamerické a jednoho druhu indonéské kávy Arabica.

V kavárně si můžete dát kromě klasických nápojů i všemožné speciality. Ale i klasické espresso je trošku jiné, podle informace baristy totiž obsahuje 16g kávy, což je více než dvojnásobek obvyklého množství. Na přání do porcelánového hrníčku.

Dát si můžete i horkou čokoládu, ledové kávy, ale i čaje z celých čajových lístků. Ze specialit mě zaujalo například baby cappucino, což je šálek našlehaného mléka pro dítě k sálku kávy rodičů zdarma.  

V kavárně Gloria Jean’s Coffees vám nabídnou i několik speciálních druhů káv, které personál zákazníkům umele dle jejich požadavků a zabalí k přípravě domácí kávy. V nabídce má být například i věhlasná Jamaica Blue Mountain.

Ke kávě si můžete dát také několik druhů zákusků nebo panini, tedy italské zapečené bagety. Za větší kávu a dezert však v podniku necháte téměř dvě stě korun.

Běžné pokrmy a nápoje už dnes lidem nestačí. Chtějí zkoušet nové věci, nové chutě, kombinovat a vytvářet tak stále nové a nové pokrmy a nápoje. Pro ty opravdu otrlé teď nabízí kavárenský řetězec 85C slaný kávový nápoj.

Tchaj-wanci jsou údajně ze slané kávy nadšení. Z pár týdnů od zahájení prodeje tamní obyvatelé zkonzumovali asi patnáct tisíc šálků tohoto nápoje. Slanou pochoutku si mohou koupit v přepočtu asi za pětadvacet korun.

Speciálně vyškolení baristé vytváření slanou kávu podle zvláštního postupu. Mořskou sůl namáčejí v husté čerstvé smetaně a mezitímk připravují již lehkou arabskou kávu, kterou předem osladí. Navrch kávy potom baristé přidají slanou mléčnou pěnu, kterou ještě posypou špetkou kakaa.

Někteří tchajwanští pěstitelé kávových keřů ve snaze přivábit znalce kávy používají k jejímu zhotovení kávové boby částečně rozžvýkané tamními opicemi, aby kávě dodali přírodní sladkou chuť. Tyto opice jsou pro pěstitele kávy odvěkou pohromou, protože se s oblibou živí zralými kávovými zrny.

V nelítostném boji na kávovém poli se přibižně před týdnem utkali baristé v Praze. Bojovali o titul Mistr kávy pro rok 2008. Všechny nakonec porazil nováček Michal Kocman z Brna.

Úkole baristů, kteří se ucházejí o titul Mistra kávy musí připravit a naservírovat sedmičlenné porotě během patnácti minut 4 stejná espressa, 4 stejná cappucina a 4 stejné volné nápoje.

Pokud barista nestihne nápoje porotě naservírovat během časového limitu, dostává za každou sekundu jeden trestný bod. Ty se mu potom odečtou od výsledného hodnocení. Pokud barista překročí časový limit o více než minutu, je diskvalifikován.

Barista si musí správně nastavit například mlýnek, protože hrubost namleté kávy je pro její vyslednou chuť klíčová.

Letošního Mistra kávy se v Praze účastnil například už ostřílený barista František Roháček. Toho však přemohla nervozita. Tak moc se mu třásly ruce, že téměř rozlil jedno espresso. To ho zdrželo natolik, že nestihl časový limit.
Loni byl přitom druhý.

Všechny nakonec porazil nováček v soutěži, vyučený kuchař-číšník Michal Kocman z Brna. Jako volný nápoj připravil krátké espresso, na které naléval směs svařeného mléka s oříšky, medem a kořením.

Přečtěte si také:

Mistr kávy 2007

Barista – odborník na přípravu kávy

Škola kávy – škola baristy

Pravidla zněla jasně: baristé museli připravit obří cappucino tak, aby svou kvalitou přípravy a konečné chuti odpovídalo kvalitě naprosto běžného cappucina. Nejdůležitější bylo to, aby teplota nápoje neklesla pod pětapadesát stupňů Celsia (ačkoliv běžné cappucino má mít minimálně sedmdesát stupňů).

Příprava navíc musela být naprosto dokonalá, například jako na soutěžích profesionálních baristů. Páka kávovaru musela být vždy čistá, káva pečlivě ulisovaná, extrakce kávy musela trvat správných třicet sekund a po každém napěnění mléka musel barista trysku pečlivě očistit.

Speciální šálek vyrobený pro překonání rekordu měl průměr dva metry, vysoký byl 1,3 metru. Baristé do něj nejprve nalili pět tisíc lahodných espress a následně přidali správně napěněných osmsetpadesát litrů mléka.

Vytvoření gigantického cappucina trvalo sto pět minut, ale stálo to za to. Baristům se podařilo vytvořit český rekord.

Speciální šálek využili baristé ještě jednou. Den na to se totiž osmdesát světových baristů z deseti zemích světa pokoušelo překonat doposud největší světové cappucino. Za tři a třičtvrtě hodiny vyrobili nápoj o objemu 2009 litrů. Spotřebovali na to deset tisíc espress a 1709 litrů mléka. Výroba největšího cappucina na světě přišla na dvě stě tisíc korun.

Tím překonali sedm let starý rekord dvojice italů Ettore Diana a Luca Braguti. Jejich cappucino bylo velké 1250 litrů.

Přestože je Uganda vnitrozemský stát, tak má přístup k několika velkým vodním plochám, jako je Viktoriino jezero, Albertovo jezero, jezero Kyoga a Edwardovo jezero. Uganda se rozkládá na plošině s průměrnou nadmořskou výškou okolo 900 m. Převažuje zde tropické podnebí, které se však v různých částech země poněkud liší. Země vyváží kávu a dováží potraviny. Klimatické změny v Ugandě zřejmě způsobí, že tam za třicet let už žádná káva nebude.

Právě káva je přitom největším vývozním artiklem země. Uganda je jejím druhým největším africkým exportérem – po Etiopii. Pokud totiž průměrné světové teploty vzrostou o dva stupně nebo o víc, potom se téměř celá Uganda stane oblastí, která nebude pro pěstování kávy vyhovovat. Dojít k tomu může během čtyřiceti, nebo možná už během třiceti let.

Podle Programu na ochranu životního prostředí OSN se bude moci káva pěstovat jen v některých částech na okraji země. Mezitím se pěstitelé kávy budou muset přizpůsobit rostoucím teplotám.

V Ugandě se střídají dvě období dešťů, první od března do června a druhé od října nebo listopadu do prosince nebo ledna. Méně deště během března až června způsobilo sucha, snížení výnosů z úrody i počtu druhů rostlin. V pozdním období dešťů naopak přichází silnější a ničivější přívalové srážky způsobující povodně, sesuvy půdy a eroze.

V Ugandě se pěstuje kávovník robusta, jehož zrna se sbírají téměř v průběhu celého roku, a minimálně kávovník arabský. Zrna arabiky jsou velkozrnná, mají hnědozelené zabarvení a jsou drsnější v šálku.

Nepraná ugandská zrna robusty jsou označována jako:

- natural

- typ impala

- standard

- FAQ

- B.H.P.

Praná zrna potom jako:

- wugars W.Q.A.

- bugisu (o velikosti zrna AA, A, B, C)

Madagaskar

Zajímavostí jistě je, že ostrov Madagaskar nyní ho odděluje od Afriky, konkrétně od Mosambiku, čtyřista kilometrů Mosambického průlivu, ale jeho flóra a fauna má s africkou jen málo společného. 600 km východně od Madagaskaru leží v Indickém oceánu ostrovy Réunion a Mauricius.

Na ostrově Madagaskar se pěstuje kávovník robusta, velice se tady ale daří i kávovníku arabica nebo arabustě. Časem je velmi pravděpodobné, že dosáhnou i tyto dvě odrůdy velmi dobré kvality.

Celková produkce kávy je poměrně vysoká – asi milion pytlů ročně – ale velmi vysoká je také domácí spotřeba. Domorodí Malgaši – tak se nazývají obyvatelé Madagaskaru, neboť tomuto státu se také říká Malgašská republika – totiž lahodnou černou kávu přímo zbožňují.

Většina exportu robusty vynikající kvality směřuje do Francie. Mezi produkční oblasti Madagaskaru patří například Antseranana, Sambava, Andapa, Mahonoro, Farafangana nebo Fort Dauptin.

Klasifikace podle jakosti se uvádí zcela výjimečně vždy v třista gramech jako:

- extra prime (do 15 závad)

- prime (do 30 závad)

- superior (do 60 závad)

- courant (do 120 závad)

- limit (až do 240 závad)

Velikost kávovníkových zrn se uvádí v rozsahu grade 1 až grade 4

Zelená kávovníková zrna se vyvážejí z přístavů Tamateve, Vohémar, Antalaha, Farangana, Mananjary, Manakara, Majunga a Diego Suarez.

Bolívie je vnitrozemský stát Jižní Ameriky. Na západě hraničí s Peru a Chile, na jihu s Argentinou, na jihovýchodě s Paraguayí a na východě a severu pak s Brazílií. Své jméno má po prvním prezidentu Simónu Bolívarovi. Bolívie patří k nejchudším a nejméně rozvinutým zemím Jižní Ameriky. Vinou politické nestability země většina jejích obyvatel, a zejména indiánů, dodnes žije ve značné chudobě. Bolivijské Andy jsou v podstatě náhorní plošinou, ohraničenou vysokými horskými hřbety. A právě v nejvyšších polohách Bolívie se pěstuje káva. Ještě nedávno používali Boliviané kávovník jako okrasný živý plot.

Hlavní město La Paz je hlavní město Bolívie a zároveň důležitým obchodním centrem s kávou.

Pěstuje se kávovník arabský v několika variantách. Zrna se zpracovávají suchou i mokrou metodou, oblíbenější je však mokrá cesta, kterou je zpracováno více než třičtvrtě všech zrn kávy. Zrna zemědělci sbírají ručně, čistí se na strojních zařízení a třídí elektronicky.

Káva pro komerční účely se v Bolívii začala pěstovataž v druhé polovině dvacátého století. V těch dobách totiž příroda nepřála Brazílii, přišel mráz, což byla velká rána pro kávový průmysl.

Kávová zrna se z Bolívie vyváží především do Německa a Švýcarska. Chuťově ovšem nepatří ke špičkové kvalitě a kromě toho mají sklon k vysoké hořkosti.

Kávovníky se pěstují v oblastech města La Paz a Santa Cruz, v údolí řeky Beni, okolo města Cochabamba. Zde jsou navíc plantáže i uměle zavlažovány, protože západní část Bolívie je velmi suchá a spadne zde málo srážek.

Označení zrn:

- la paz (nebo Yugas, Caupolican, Inquisivi)

- cochabamba (chapare)

- santa cruz (Ichilo)

P

Kávovníky nejsou pěstovány v rovinách, ale plantáže jsou rozmístěné jen ve vysočinách. Panamská kávovníková zrna mají střední velikost, nazelenalou barvu a charakterem připomínají kostarická zrna.

Známá prvotřídní speciální zrna se vyváží pod označením Café Volcán Barú.

V České republice je dostupná napříkad La Florentina z panamského regionu Chinqui. Ta je jednou z nejvytříbenějších středoamerických káv. Je jemná a vyvážená, což znamená, že nedominuje ani její tělo, ani kyselost. Chuť je čistá s uspokojivou doznívající chutí. Nabízí ji síť Starbucks.

Pěstuje se tu arabika a plody se zpracovávají výhradně mokrou cestou.

Označení zrn:

- S.H.B.

- H.B.

- primera cafe duran

- molino griollo

- sitton princesa janca

K pěstitelským oblastem patří regiony Chiriqui, Boqueta, Cocle, Veraguas, Bocas del Toro, Remacumiento, Bugaba, Suarez, Lerida, Estelita, Cadelita a Tole.

Zajímavý je jistě region Boquete. Zde pěstují odrůdu kávy Geisha, u které ceny dosahují až deset tisíc korun za kilogram. Geisha má totiž prý charakter etiopské kávy: citrónově květinové chutě, někde mezi “citrónovou trávou” a sladkým jasmínem, spolu s troškou citrusových tónů.

Panamská produkce kávovníkových zrn se vyváží z přístavů Almirantu, Cristobal, Colón, Panama a Armuelles.

Dále se zde pěstuje cukrová třtina, banány, bavlna, kukuřice, kakao, citrusy a ananasy. Farmy jsou soustředěny především v nížinách při pobřeží Tichého oceánu. Nejdůležitějším vývozním producentem jsou vedle kávy banány, cukr, vzácné dřevo, čikle a éterické oleje. Pro živočišnou výrobu jsou důležité chov skotu, prasat, ovcí a drůbeže, a také rybolov. Významná je těžba dřeva, hlavně mahagonu a cedru, a sběr čikle a kaučuku.

Mírné podnebí, úrodná půda a dostatek srážek by měly Guatemale přinést prosperitu, ale země zůstává především kvůli své kruté historii chudá.

Káva však přivedla některé s obyvatel k blahobytu a stále ovlivňuje celé její hospodářství.

Kávovníky přivezli do země jezuité v roce 1750, ale o rozmach kávového průmyslu se postarali němečtí přistěhovalci. Dnes se kávovníky pěstují zejména na jihu země, kde se svahy vulkanických vrchů v Sierra Madře poskytují vybraným arabikám ideální podmínky. Znalci často upřednostňují jejich kořenitou plnou chuť před jinými druhy.

Guatemalská produkce se zejména vyváží do Japonska.

Je potřeba zmínit rozbíhající se nový rozvojový program malých a středních producentů. Tento program se nazývá Projekt a je financován Spojenými státy americkými. Podporuje pěstování labužnické odrůdy kávovníků. Snaží se čelit pěstování produktivních, ale méně hodnotných kávovníků, což je problém, se kterým se potýká produkce na celém světě. Projekt má zemědělce přesvědčit, aby svoji úrodu i sami zpracovávali a tím na ní více vydělali.

Nejlepší druh kávy se jmenuje El Pulcal. Je to výěrová odruda vynikající kvality, má plnější a dýmovější chuť než jiné guatemalské kávy. Pěstuje se v oblasti Antigua. Další významné pěstitelské oblasti jsou Huehuetenango, San Marco, Oriente, Cobán, Palcya nebo La Umán.

Označení zrn:

- good washed (G.W.) – 700 m n.m.

- extra good washed (E.G.W.) – 700 až 800 m n.m.

- prime washed (P.W.) – 850 až 1000 m n.m.

- extra prime washed (E.P.W.) -1000 až 1300 m n.m.

- semi hard bean (S.H.B.) – 1300 až 1450 m n.m.

- hard bean (H.B.) – 1450 až 1550 m n.m.

- fancy hard bean (F.H.B.) – 1550 až 1650 m n.m.

- strictly hard bean (S.H.B.) – 1600 až 1700 m n.m.