Když se jako světaznalý kavárník vrátil s bohatými zkušenostmi do Brna, převzal takzvanou lidovou kavárnu v Mečové ulici. Tu pak řídil dalších sedm let. V soce 1910 so koupil neměskou kavárnu v České ulici. Ta byla do té doby známá jako Café Francais a později také jako Café Londýn. Do té doby ji vedl Leopold Wetterchneider. Brichta kavárnu převzal a vybudoval z ní útulnou, mezi Brňany velmi oblíbenou a neustále plnou českou kavárnu. Brichtova kavárna byla pojmem už před první světovou válkou i během ní, kdy pro vedení české živnosti bylo třeba „zvláštní ostražitosti a diplomatické pohotovosti“.

Po roce 1918 se Brichta aktivně zapojil do organizace stavovského života, jako člen Zemské jednoty hostinských a kavárníků jej brzy zvolili do jejího ústředního výboru. Zvláště se uplatnil jako předseda hospodářského odboru Zemské jednoty, a to jak při zábavních akcích, tak při odborných zájezdech po republice i do zahraničí. Účastnil se rovněž sestavování programu společenských událostí tohoto odboru, pod jeho vedením se do roku 1932 konalo 11 plesů.

V roce 1928 Brichta vedl také velkou restauraci a kavárnu na Výstavě soudobé kultury v Československu na brněnském Výstavišti a podílel se i na budování restaurace a kavárny na sokolském stadionu v Kounicově ulici a velkého restauračního a kavárenského podniku v Zemském domě ve stejné ulici.

Po 28 letech provozu se v roce 1938 Brichta se svou kavárnou na České ulici rozloučil. Odešel sice na odpočinek, ale ještě vedl Hostinskou sodovkárnu v Králově Poli, kterou už dříve přestavěl.

Zdroj: www.spilberk.cz

O Emanuelu Tomanovi se začalo v Brně mluvit v roce 1905. Tehdy o něm lidé mluvili jako o odborníku s mezinárodní praxí, kterou si přinesl z Budapešti a Vídně. Dalších deset let měl potom krámek na Starém Brně, kde si jej lidé velmi oblíbili. Zamilovali si totiž jeho výborné zákusky i chutné a levné pečivo. Později se Toman přesunul do České ulice a poté na náměstí Svobody, kde úspěšně v tradici pokračoval.

V roce 1924 si potom koupil dům na velmi lukrativním místě: na začátku České ulice, téměř na brněnském centrální náměstí Svobody. V domě si Toman vybudoval kavárnu a cukrárnu, kterou nechal v roce 1931 velmi moderně zařídit. Podnik majitel nazval podle svého jména Tomanova kavárna a cukrárna. Stačilo málo a brzy se pak zařadil mezi nejznámější kavárny v Brně. Toman se všemožně snažil, aby si získal dobrou pověst, a nikdy se netajil tím, že jsou jeho vzorem kavárny v Paříži nebo ve Vídni.

Toman byl ve svém oboru špičkový odborník. Nasvědčuje o tom i ten fakt, že ve své kavárně vychoval spoustu dalších nástupců. Ti si nakonec získali vynikající pověst pracovníků v kavárenství. V Tomanových krocích pak následoval jeho syn, Otakar Toman.

Emanuel Toman se zajímal nejen o svou kavárnu s cukrárnou, ale i o celý svůj obor. Byl předsedou Společenstva cukrářů a z jeho iniciativy vznikla odborná cukrářská škola v Brně.

Zdroj: www.spilberk.cz